Co je depresivní porucha
Depresivní porucha je duševní onemocnění, pro něž jsou charakteristické trvalé poruchy nálad.
Depresivní porucha je duševní onemocnění, pro něž jsou charakteristické trvalé poruchy nálad.
Smíšená úzkostně-depresivní porucha je psychická porucha, u níž jsou patrné příznaky deprese a úzkostí zároveň, ale žádný z těchto příznaků nepřevažuje do takové míry, aby mohla být stanovena diagnóza jedné z těchto poruch. Lidé se smíšenou úzkostně-depresivní poruchou mívají sklony k závislosti na alkoholu a na benzodiazepinech, a to až 2× více než lidé s panickou poruchou. Podle statistik trpí tímto onemocněním přibližně 5 až 9 % populace. Existuje předpoklad, že až 50 % pacientů nebylo s touto poruchou nikdy léčeno.
Mezi nejčastější příčiny a rizikové faktory depresivní poruchy patří:
Co se týče diagnostikování depresivní poruchy a léčebných možností, stanovení diagnózy probíhá na základě klinického zhodnocení a sledování symptomů. Dále se provádí fyzikální vyšetření a laboratorní testy zahrnující krevní obraz, screening na drogy a testy na štítnou žlázu, aby se vyloučily jiné příčiny příznaků. Léčba depresivních poruch zahrnuje kombinaci užívání léků a psychoterapie. Užívají se antidepresiva, která mají schopnost léčit a vyléčit depresivních poruchu. Moderní farmaka už nejsou tolik zatížena vysokým rizikem vzniku nežádoucích účinků. Psychoterapie probíhá jako terapie s jednotlivcem a je možné ji doplnit skupinovou či rodinnou terapií.
U pacientů s depresivní poruchou má klíčový význam podpora od rodiny a přátel a profesionálů z oboru duševních poruch. Důležitá je sebepéče a self-management spočívající v umění plánovat, dodržovat plán i samotné termíny, zvládat běžné každodenní situace apod.
Životní pojištění hraje v podpoře zdraví pacientů trpících depresivní poruchou důležitou roli. V případě, že má pacient sjednáno životní pojištění, může mu ve chvíli, kdy mu je diagnostikována depresivní porucha, takové pojištění pomoci pokrýt nejen náklady na léčbu, ale také mu poskytnout i další podporu.
V oblasti prevence a strategií, jak zvládat depresivní poruchy a jak se je pokusit zastavit v počátku, je vhodné se zaměřit na následující:
Paní Miriam (27 let) pracuje jako učitelka základní školy. Trpí úzkostně-depresivní poruchou. Potíže se poprvé objevily v 10 letech. Na vině mohly být tělesné změny v pubertě i problematická komunikace s matkou, která sama byla úzkostná a o svou dceru se bála. Později se u Miriam začaly objevovat sklony k sebepoškozování. V 17 letech se rozhodla vyhledat odbornou pomoc. V zaměstnání se její onemocnění nepromítá, protože dochází pravidelně k psychiatrovi a na terapie a díky tomu v pracovním životě nemá žádné problémy. Užívá nízké dávky antidepresiv a onemocnění má pod kontrolou.
Paní Anna (20 let) je studentkou vysoké školy a trpí depresivní poruchou. První potíže se objevily ve 13 letech, nebyly však způsobeny žádným spouštěčem. Později přišlo i sebepoškozování. To ovšem přestalo zabírat a vše se provalilo. Ve 14 letech se přidaly myšlenky na sebevraždu. Na řadě byla návštěva dětského psychiatra a předepsání antidepresiv. V 17 letech, kdy Anna prožívala svoji první lásku, se začaly objevovat noční můry, které vyústily v extrémní únavu a stres. Vše se zhoršovalo a Anna skončila hospitalizovaná na psychiatrické klinice. Tam získala nové přátele a nadhled nad celou situací. Po 5 týdnech byla propuštěna domů, užívá léky a chodí k psychiatrovi, čímž udržuje své onemocnění v rámci možností pod kontrolou.
Depresivní porucha je nejčastějším onemocněním vůbec. Příznakem je trvalý pokles nálady, neschopnost radovat se z věcí, které člověka dříve uspokojovaly, nebo také pocit ztráty elánu a vyčerpanosti. I když příčiny nejsou dosud zcela objasněny, rizikovým faktorem jsou genetické dispozice, zvýšený stres, biologická nebo psychická zátěž. V tomto ohledu hraje důležitou roli komplexní přístup k léčbě a podpora duševního zdraví.