Revma (nebo také revmatismus či revmatoidní artritida) se projevuje zejména otokem a bolestí kloubů. Jeho příčina ale vzniká jinde. Jde totiž o chronické autoimunitní onemocnění, které způsobuje chronický zánět. Kromě kloubů a chrupavek tedy napadá i některé vnitřní orgány, svaly nebo šlachy. Častěji trápí ženy a může se objevit v jakémkoli věku. První příznaky se ale většinou objeví mezi 20. a 40. rokem.
Spouštěčem onemocnění je zatím neznámý patogen mikrobiálního původu. Zatím ale nedokážeme určit, proti čemu tělo revmatiků protilátky tvoří. Jistě víme jen to, že kromě genetiky se na vzniku onemocnění podílejí i vnější okolnosti.
Jedno z nebezpečí revmatu spočívá v tom, že první příznaky přicházejí velmi pozvolna. Nejdříve se objevují pocity únavy a vyčerpání, nemocný může mít dlouhodobě zvýšenou teplotu a často také z nevysvětlitelných důvodů hubne. V další fázi jsou postiženy malé klouby, nejčastěji na rukou, v oblasti zápěstí a vřetenní kosti. Teprve časem dochází k problémům s většími klouby, chrupavkami či kostmi.
Toto autoimunitní onemocnění nezpůsobuje jen citlivost, ztuhlost a chronickou bolest kloubů. Dalšími citlivými místy jsou páteř, svaly nebo šlachy. Ani pohybovým aparátem to ale nekončí a nemocní mohou mít i problémy s očima, ledvinami nebo střevy. S revmatismem tedy často souvisí i osteoporóza, anémie, svalová atrofie, neuropatie, zánětlivá onemocnění srdce,cév i očí.
Jak už bylo řečeno, přesná příčina zatím nebyla stanovena. Existují ale rizikové faktory, které revmatismus prokazatelně zhoršují. Řadí se mezi ně kouření, obezita nebo prodělání různých virových a bakteriálních infekcí. Dodržováním zdravého životního stylu a zvýšenou hygienou tedy určitě nic nezkazíte.
Pokud je nemoc v akutní fázi, měla by se dodržovat režimová opatření. Během záchvatů se doporučuje klid na lůžku a zároveň je nutné se pravidelně protahovat dle doporučení lékařů nebo rehabilitačních sester. Chronická revmatitida naproti tomu vyžaduje intenzivnější cvičení, které ale nesmí klouby přetěžovat.
Nejprve se revma projevuje u malých kloubů na rukou, později jsou napadeny i větší klouby a případně páteř.
Silná bolest spojená s otoky a ztuhlostí kloubů se projevuje hlavně ráno nebo po delší době nečinnosti. Postupně přechází v bolest chronickou. Dále vznikají takzvané revmatické uzly, které tvoří nekrotická tkáň v okolí kloubů. Jsou kulovité a mají zhruba 1 cm v průměru. V nejtěžších případech může nemocný skončit na invalidním vozíku, nebo dokonce zemřít.
U každého se revmatoidní artritida projevuje individuálně, ale odborníci nejčastěji rozlišují tři možné průběhy:
Podle závažnosti se pak revmatismus dělí na lehké, střední a závažné stádium. Některé studie uvádějí fáze dokonce čtyři. K vyšetření a určení konkrétního stádia se používá magnetická rezonance nebo ultrasonografické vyšetření. Nejprve dochází pouze ke změnám v měkkých tkáních, později se začínají tvořit uzly a pacient je pohybově omezen. Další stádium je typické ubýváním svalstva i celkovou destrukcí kostí a chrupavek. A pokud progrese choroby pokračuje, nemocný je odkázán na lůžko a potřebuje pomoc druhých. Ten, kdo se o něho stará, tedy může požádat o příspěvek na péči. Konkrétní podmínky stanovuje zákon o sociálních službách.
Revmatoidní artritida bohužel patří k nevyléčitelným nemocem, ale její průběh je možné výrazně zmírnit. Pacienti musí počítat s doživotní léčbou, která většinou zahrnuje nesteroidní antirevmatika jako ibalgin nebo aspirin, případně diklofenak, který je na předpis. Při zhoršení stavu lékaři nasazují léčbu kortikoidy, nejčastěji dexametazonem či hydrokortizonem.
Při závažnějších obtížích se může stát, že překročíte roční limit doplatků na léky, který se liší podle věku a případné invalidity. V takovém případě nezapomeňte u vaší pojišťovny zažádat o vrácení nadlimitní částky. Konkrétní postup najdete na jejím webu.
Z bylinek se doporučuje šalvěj lékařská, která je známá svými protizánětlivými účinky. Stejně tak může pomoci kopřiva dvoudomá. Stačí její listy přikládat na postižená místa nebo si z ní uvařit čaj. Důležité jsou hlavně diuretické účinky, které má kromě kopřivy například i smetánka lékařská nebo řebříček obecný.
Jen medikace pochopitelně nestačí. Každý pacient s revmatoidní artritidou by měl chodit na rehabilitaci a dbát na zdravou životosprávu, která zahrnuje i přiměřený pohyb. S fyzickou zátěží to ale určitě nepřehánějte. Zcela vynechat byste měli například běhání po tvrdém povrchu, jako je asfalt. Mnohem prospěšnější bude plavání nebo obyčejná chůze.
V některých případech se revma musí řešit chirurgicky. A to buď totální náhradou některého z postižených kloubů (endoprotézou), nebo synovektomií či artrodézou. V prvním případě jde o odstranění zanícené kloubní výstelky. Jako artrodéza se pak označuje stabilizace kloubu, která má zastavit progresi onemocnění. V posledních letech vkládají lékaři velké naděje do moderní biologické léčby. Náklady na ni se pohybují okolo 220 tisíc korun, zhruba 100 tisíc může uhradit zdravotní pojišťovna.
Celosvětově trpí revmatismem asi 1 % populace. Zajímavější ale je, že až v 50 % případů hraje hlavní roli dědičnost.
Pozor také na záměnu revmatoidní artritidy s revmatickou horečkou. Obě nemoci sice vznikají přehnanou reakcí imunitního systému na určitý podnět, ale jinak mají společného jen málo. Revmatické horečce často předchází streptokoková infekce. Většina pacientů ji prodělá 2 až 4 týdny předem. Komplikace nastávají, když nemoc napadne i srdce a dojde k selhání cévního systému. Tyto případy jsou ale vzácné. Na 15 milionů nemocných připadá zhruba 230 tisíc úmrtí ročně.
Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies.
Následující volbou souhlasíte s využíváním cookies a použitím údajů o vašem chování na webu pro zobrazení cílené reklamy.
Personalizaci a cílenou reklamu si můžete kdykoliv vypnout nebo upravit. Nyní udělený souhlas je platný po dobu 1 roku.
