Úzkostné poruchy patří mezi neurotické poruchy. Jedná se o emoci, kterou člověk reaguje na nějakou náročnou nebo nebezpečnou situaci. Ve chvíli, kdy trvá příliš dlouho nebo je intenzivního rázu, může přerůst právě v úzkostnou poruchu.
Úzkostné poruchy zahrnují fobie a různé formy úzkosti a strachu. Tyto projevy mají náhlý nástup a omezují člověka ve vykonávání běžných činností. Mezi nejčastější typy úzkostných poruch patří:
Generalizovaná úzkostná porucha je charakteristická nekontrolovatelnými obavami a úzkostmi týkajícími se většinou běžných denních záležitostí. Frekvence a intenzita těchto obav je neúměrná jejich zdroji. Tento typ poruchy tak má negativní vliv na každodenní život dotyčné osoby.
Panická porucha se projevuje náhlými a opakovanými záchvaty intenzivní úzkosti a strachu, které většinou trvají několik minut, ale mohou mít i delší průběh. Tyto epizody se nazývají panické ataky s fyziologickou složku, kdy osoba prodělávající panickou ataku trpí na fyzické úrovni (zrychlené dýchání, zvýšené pocení, závratě apod.).
Pro sociální úzkostné poruchy jsou typické pocity strachu a úzkostí, které se projevují v různých společenských situacích. Lidem tato porucha ztěžuje fungování v každodenním životě. Nejedná se o přirozený ostych, ale o patologický strach z lidí, kteří je nijak neohrožují.
Smíšená úzkostně-depresivní porucha způsobuje úzkost a přetrvávající smutek. Tyto stavy doprovází i fyziologické změny (sevření hrdla a žaludku, nadměrné pocení, bolesti hlavy, nevolnosti apod.). Jedná se o závažnou diagnózu, která mnohdy nebývá lékaři odhalena nebo bývá podceňována.
Obsedantně-kompulzivní porucha(OCD) je typická obsesemi (vtíravé a opakující se myšlenky, které se znovu a znovu vnucují do mysli člověka) a kompulzemi (nutkavé a opakující se jednání či chování člověka). Příčinou nutkavého chování může být skutečná událost nebo hrozba. Pokud takové vtíravé myšlenky a nutkavé jednání hodně ovlivňují život, je namístě vyhledat odbornou pomoc.
Specifické fobie představují chorobný strach, který vyvolává určitá situace (např. strach z výšek, pavouků, lékařů). Tato porucha se projevuje bezdůvodným strachem spojeným s nějakým objektem nebo situací.
Agorafobie je úzkostná porucha, pro kterou je typický strach z míst a situací, ze kterých by mohlo být obtížné nebo trapné uniknout. Typický je například strach z nakupování, pobytu na veřejných prostranstvích, cestování, přeplněných míst apod.
Mezi nejčastější příčiny a rizikové faktory pro rozvoj úzkostných poruch patří například:
Včasné stanovení správné diagnózy umožňuje brzké zahájení léčby a snížení rizika rozvoje dalších duševních onemocnění. Na základě anamnézy psychiatr, klinický psycholog či psychoterapeut stanoví předběžnou diagnózu. Nejprve je nutné vyloučit tělesnou příčinu potíží, mělo by tedy být provedeno tělesné vyšetření. Dále se provádí vyšetření krve a EKG. Rovněž je možné provést další doplňující vyšetření (např. funkční vyšetření plic, magnetická rezonance).
Léčba úzkostných poruch je založena na medikamentózní léčbě a psychoterapii. Farmakoterapie se zahajuje především u středně těžkých a těžkých poruch. U velmi těžkých poruch je nutná rehabilitace či hospitalizace. Psychoterapie zahrnuje postupné odbourávání vyhýbavého chování a konfrontace s objektem, ze kterého má pacient strach, relaxační metody a nácvik komunikace.
V oblasti prevence a strategií, jak zvládat úzkostné poruchy, je vhodné zaměřit se na následující opatření:
Životní pojištění hraje v podpoře osob trpících úzkostnými poruchami důležitou roli. V případě, že má pacient sjednáno životní pojištění, pak mu ve chvíli, kdy je mu diagnostikována některá z úzkostných poruch, může takové pojištění pomoci pokrýt nejen náklady na léčbu, ale také mu poskytnout i další podporu.
U lidí trpících úzkostnými poruchami je důležitá nejen podpora od rodiny a přátel, ale také od profesionálů z oboru duševních poruch. Význam má také péče o duševní zdraví, sebepéče a self-management spočívající v umění plánovat, dodržovat plán i samotné termíny, zvládat běžné každodenní činnosti.
Monika, která trpí úzkostnou poruchou, měla první panický záchvat v 16 letech, kdy se jí ve škole udělalo špatně. Lékaři tehdy diagnostikovali nedostatek hořčíku v těle. Spouštěčem úzkostné poruchy byl přestup na gymnázium v důsledku velkého tlaku ze strany učitelů. Kombinace náročného učiva, nového prostředí a zájmových kroužků začala být pro Moniku nezvladatelná. V 19 letech se rozhodla poprvé vyhledat odbornou pomoc. Byla zahájena léčba a po pár letech začala Monika antidepresiva vysazovat. Zatím užívá nejnižší možnou dávku a přestala chodit na terapie. Svoje stavy se snaží lépe zvládat i s pomocí dechových cvičení a koníčků.
Úzkostné poruchy zahrnují několik poruch jako panická porucha, obsedantně-kompulzivní porucha, sociální úzkostné poruchy, specifické úzkostné poruchy a další. Častěji se vyskytují u žen, protože ty v porovnání s muži bývají náchylnější ke stresu. Včasné rozpoznání diagnózy je klíčové pro brzké zahájení léčby, kterou je možné předejít rozvoji dalších duševních onemocnění. Léčba úzkostných poruch je založena na kombinaci farmakoterapie a psychoterapie.
Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies.
Následující volbou souhlasíte s využíváním cookies a použitím údajů o vašem chování na webu pro zobrazení cílené reklamy.
Personalizaci a cílenou reklamu si můžete kdykoliv vypnout nebo upravit. Nyní udělený souhlas je platný po dobu 1 roku.
